Když jsem se jako malá začala učit německy, což bylo můj první jazyk, zpětně bych uvítala o dost kreativnější přístup a možnost jazyk prožít na vlastní kůži. Díky tomu jsme hledala v dospělosti možnosti, jak se cizím jazykům přiblížit i prakticky a ne jen se učit gramatiku a slovíčka. Zážitek v cizím jazyce je to nejcennější, co můžeme dostat, protože se nám situace zafixuje a slova a výrazy se spojí s tím konkrétním zážitkem a to se potom hůř zapomíná.
První alternativní metodou, kterou jsem se naučila byla jazyková animace, při které se zapojují všechny smysly a pohyb, takže je člověk němčinou či češtinou obklopen. Ač metoda nepochází z česko-německého kontextu, její silnou stránkou je také hledání podobností mezi češtinou a němčinou.
Další metodou, kterou ráda používám, je jazyková psychodramaturgie (PDL), která vtahuje studenta do jazyka přímo a pomáhá mu naučit se potřebné jazykové prostředky svým tempem a v pořádí, které potřebuje. Dá se říct, že zde neslouží student gramatice, ale gramatika studentovi.